HALLOWEEN SI NEVYMYSLELI AMERIČANÉ PRO ZÁBAVU

Ačkoli Halloween u nás příliš hluboké kořeny nezapustil, a tudíž v našich krajích nemá rozvinutou tradici, hororové i úsměvné karikatury dýní, duchů, upírů a dalších tematických podobizen na nás v průběhu října a listopadu útočí ze všech stran.

Stále více lidí jej bere na milost a z posledních říjnových a prvních listopadových dnů si dokáže instinktivně vzít to své.

ODKUD HALLOWEEN POCHÁZÍ? AMERIKA TO NENÍ.

Přestože se tento svátek jeví jako čistokrevně americký, halloweenské zvyky mají svůj původ v Římě, odkud vážily cestu do Irska a přes oceán přepluly až v 19. století. V USA jeho sláva vystřelila do nebes a zde na sebe také postupně nabalila umělý komerční podtext, který jej odklonil od svého původního významu, jenž má s našimi „Dušičkami“ společného víc, než by se mohlo zdát.

HALLOWEEN, SAMHAIN I SVÁTEK VŠECH SVATÝCH STOJÍ NA SPOLEČNÝCH ZÁKLADECH

Všechny zmíněné svátky nebo chcete-li tradice, stírají na krátký čas hranice mezi světem živých a mrtvých. Věřilo se, že se duše zesnulých v tento čas vracejí na zemský povrch a živí mohou navštívit podsvětí. Je to čas kouzel, kdy přestávají platit zákony času a prostoru. Všechno se ukládá ke spánku, ve světě duchů a nehmotných bytostí nastává rušno. Zesnulí na jediný den v roce na sebe mohou vzít hmotné tělo, aby zjistili, zda přišel čas na znovuzrození a zda jsme na ně nezapomněli.

Samhain

Pohanským Samhainem končilo období sklizně, hojnosti, slunečna a tepla a začala temná polovina roku, čas ticha, klidu a odpočinku. Pro Kelty byl zároveň nejvýznamnějším svátkem celého roku, následován jeho protipólem – jarním Beltainem. Začínal při západu slunce 31. října a končil svítáním 1. listopadu.

K Samhainu se váže nejen oslavné ukončení úrodného roku, ale také spousta magických a očistných rituálů, z velké části spojených s elementem ohně.

K symbolům Samhainu patřilo obilí, ořechy (hlavně lískové) a ovoce. Samhain se často slavil v jabloňovém sadu, neboť klíčovou rostlinou Samhainu byla jabloň a plodem přirozeně jablko. Jablko oplývalo magickou mocí přenést umírající do země neumírajících. Používalo se v mnoha magických nápojích, nápojích lásky a okouzlení. Jablečné alkoholické nápoje jako calvados a cider se dodnes považují za povzbuzující a věří se, že omlazují. Každopádně v přímém rozporu s pozdějším názorem římskokatolické církve byli Keltové toho názoru, že jablko není symbolem hříchu, ale naopak prostředkem přenesení člověka do ráje.

O Samhainu se také spalovaly figuríny ze starých hadrů, vycpané slámou. Měly symbolizovat všechno špatné, co se během uplynulého roku nahromadilo, čehož je třeba se rituálně pomocí plamenů zbavit a do dalšího roku tak vstoupit s čistým štítem. V tento čas se velké oblibě těšilo věštění. Do Samhainských ohňů se vhazovaly kamínky, z jejichž postavení se po dohoření ohně určovala budoucnost. Mladé páry vkládali do ohně dva lískové oříšky - pokud tyto oříšky vedle sebe v klidu shořely, znamenalo to, že jim předkové požehnali a jejich vztah bude posvěcen, pokud ale pukli, jejich vztah byl odsouzen k nezdárnému konci.

Jeden z tradičních rituálů Samhainu můžeme snadno oprášit i dnes: vezměte nejkrásnější podzimní jablko coby symbol života a nesmrtelnosti – a zahrabejte jej do země jako dar milovaným zemřelým, jako pokrm pro jejich duši čekající na znovuzrození.

Dušičky a svátek Všech svatých

S rozšířením působnosti křesťanství se Samhain, stejně jako jiné pohanské svátky, stal trnem v oku církvi. Ve snaze překrýt tuto tradici přišla církev se svátkem Všech svatých.  Ale opět se ukázalo, že vykořenění tradic a odkazu předků nebude tak snadné ani pro masově se rozšiřující katolíky a i tento křesťanský svátek přejal nemálo samhainských zvyklostí. A zhruba od 10. století se vlivem křesťanství pro druhý listopadový den ujala tradice Dušiček.

I nadále se věřilo, že duše zesnulých se v tento čas vracejí na zemský povrch a živí mohou navštívit podsvětí. Bylo zvykem například prostírat u večeře i pro zesnulé příbuzné, u kterých se čekalo, že přijdou rodinu navštívit, nebo vystavovat za oknem zapálenou svíčku, často ve vyřezané řepě, která měla bloudícím duším mrtvých posvítit na jejich cestu. Lidé se dříve také převlékali do starých cárů a malovali si obličeje, aby se uchránili před zlými duchy.

Největšího úspěchu se křesťanské církvi podařilo dosáhnout v „očernění“ posvátného jablka a skrze Adamovo a Evino vyhnání z ráje z něho učinit symbol hříchu.

Dokonce i pokládání řezaných květin na hrob není zvykem, který by tento církevní svátek přinesl jako novinku. Již staří Římané pokládali na hroby nejčastěji růže coby symboly obnovujícího se života, Keltové zase pro tento účel sázeli na hroby brčál, fialky nebo oměj.

Halloween

Vznikl tak trochu náhodou. Jeho název je odvozen ze spojení All Hallow´s Eve, kterým se ve staroangličtině označoval předvečer svátku Všech svatých. První zmínky o tomto svátku sahají přibližně do roku 1745 a slovo Halloween není nic jiného než postupná zkomolenina výše uvedeného. Právě Halloween se Samhainu velmi významně přibližuje.

Do Ameriky se Halloween nastěhoval s masovou imigrací Irů a Skotů v 19. století. Mimochodem kostýmy, které jsou neodmyslitelnou součástí halloweenských oslav, také vycházejí z tradic Samhainu. Slavícím Keltům sloužily k matení zlých duchů, neboť lidé věřili, že právě strašidelnými převleky duchy zmatou a oni je nechají na pokoji. Zhruba počátkem 20. století započali Američané tradici převlékat se na Halloween do kostýmů pro zábavu a obcházet s nimi dům od domu s variací na koledu a notoricky známou hláškou „trick or treat“.

A CO TA DÝNĚ? KDE PRAMENÍ JEJÍ TAJEMNÁ SYMBOLIKA?

Nejznámější symbol Halloweenu, který jedné z dýňových odrůd dokonce propůjčil své jméno, k takto silné symbolice nejspíš přišel jako „slepý k houslím“. Existuje sice poměrně velké množství pověr a legend, které dýni ve svém závěru pasují na královnu Halloweenu, ale pravda bude zřejmě mnohem prostší. V tomto případě praktičnost vyhrála nad magií. Ačkoli Keltové v době Samhainu i dýni považovali za plodinu rituálně využitelnou, jako lucerny používali spíše vyřezané tuříny. Vyřezávání a osvětlování dýně nám předali Američané. A mnohdy bizarní či velkolepé reliéfy vyřezané do dýní, pro které nutně potřebujete řezbářskou zdatnost a výtvarné cítění, jsou trendem novodobým.

Smrt je dnes oproti časům našich babiček ve společnosti tabuizována, brána jako něco, o čem se nemluví a už vůbec ne před dětmi. Zkusme ji alespoň v čase magického přechodu října v listopad chápat i jako zrození do jiného světa, splynutí těla s půdou, přírodou, jako zklidnění duše před návratem do smrtelného těla. A vzpomínejme na své zemřelé předky tak jak chceme, aby se jednou vzpomínalo na nás.

Zdroje informací: Rok ve Svatojánu (Eva Francová); 100+1 zahraničních zajímavostí; wikipedia.org; kudyznudy.cz

Zdroj fotografií: Adobe Stock, Pixabay, Canva